Zrcadlová Síň - osobní obraz na zakázku

Naše bytí v těle je součástí paralelní Pouti Ducha bez těla, tedy nás samotných. My jsme Duch, nikoli tělo. Ale i tělo je součástí duchovního světa. Procházíme paralelně tedy jak "nahoře, tak dole." Takže místa, která procházíte jako Duch, Zrcadlovou Síní, včetně prožitků, se paralelně odrážejí a tvoří tento současně probíhající život s tělem.

Tato Zrcadlová "Komora", koridor, je místem, kudy Poutník kráčí vždy sám.

Tímto prostorem se prochází "po jednom", samostatně. Aby Ten, kdo Jím prochází, byl absolutně nerušen.

Tím je zaručena absolutní šance možnosti hlubokého soustředění Poutníka, tak, aby mohlo dojít k Poznání.

Procházející za "zdmi" slyší různé zvuky, hlasy, které směřují k Němu samotnému, ale on nemůže rozeznat pravdu všech těch "slov", protože nevidí za ty Zdi.

Může naslouchat, dívat se, rozhlížet, ale slyší jen zvuky, hlasy. Někdy to může být až k zbláznění...

Některé na něj mluví, jiné ho upomínají, některé naléhají, jiné se domáhají a Hledající jde, otáčí se, kouká, přemýšlí, naslouchá... Někdy chce pomoc nářkům, které k němu doléhají, jindy je nervózní, nesvůj nebo má strach z nátlaku. Někdy má pocit, že ho důvěrně a něžně volá někdo (žena), na koho se může spolehnout, komu chce dát důvěru, ale hlas náhle utichne. A zůstane Samota.

A to je Zkouška Zrcadlové Síně.

Očima, ušima se nelze na nic spolehnout. A Pravdu lze rozeznat jediným způsobem a tím je, že se použije Srdce. Zrcadlová Síň učí, jak tříbit nepravé hodnoty a učí ty Pravé.

Zrcadlovou Síň nelze nijak obejít ani přelstít, a Pravdu v Ní nelze spatřit očima. Nejde prohlédnout skrze Její stěny.

Jen Srdce, když zahoří, dokáže rozpustit ledové stěny a odhalit Pravdu takovou, jaká Je.

Iluze mizí, Pravda zůstává.

Toto místo může působit na Hledajícího jako Prostory typu "Alenka v říši divů". Nemusí být vždy právě příjemné jimi procházet.

Může to v životě v těle způsobovat úzkosti, strachy. Pocit nedůvěry, ztrátu důvěry např. i náhle v některých situacích, či náhle k některým lidem, vždy na základě nějakého "podezřelého podnětu od nich", což se v životě pak prožívá jako stavy velmi nepříjemné. Spojené i s pocity samoty.

Procházet Zrcadlovou Síní není jednoduché. Duch může být nejprv zmaten, než přijde na to, že jediné co ho zachrání je použít Srdce. A to na to třeba nemusí ani přijít...

Neláká Poutníky proto, aby se jim vymstila, nebo aby je zničila.

Existuje z Nejvyšší Boží Lásky, pro to, aby Poutníkovi skrze prožitek poodhalila, že zapomněl používat srdce. Během svých někdy až dost bolestných průchodů, mu dá prožít, jak nebezpečné může být nechat se lákat třpytem. Jak to může zaslepit.

A tak se najednou může stát, že to důležité, to "gro", co jsme měli v našem životě uchopit, přehlédneme, a se zamotanou hlavou zašlápneme, nebo překročíme, aniž bychom si všimli.

Ať už to může vypadat jakkoli, Zrcadlová Síň je prostorem Nejvyšší Lásky Stvořitele k Nám.

Dovolí vyzkoušet si rozličná nebezpečenství a získat díky nim to nejcennější, a to je Prožitek a stav Probuzení. Bdělost stavu "Já Vím".

To je poklad, který lze ve skutečnosti v Zrcadlové Síni získat, aniž byste ho mohl vidět očima.

Není to lesk a třpyt, a blyštivost, která nás tam obklopí. Ale je to Probuzení do Pravdy.